Můj pohled na Thajsko
Následující text je součástí delšího cestopisu sepsaného na základě osobních zkušeností po třech návštěvách Thajska v lednu, dubnu a srpnu 2019.
Vítejte v Thajsku! Vítejte v roce 2562 – alespoň podle místního kalendáře. Vítejte v zemi, kde se na plné obrátky rozběhl předvolební boj, až z toho vznikl skandál v královské rodině a král své sestře zakázal kandidovat do parlamentu. A rovněž vítejte v Jihovýchodní Asii, oblasti plné kontrastů, nádherných pláží a výborného jídla, kam si každý rok víc a víc turistů přiléta odpočinout od hektického stylu západního života. Není se také čemu divit – v mnoha oblastech celoročně teplé počasí a i pro našince velmi přívětivé ceny tvoří neodolatelný koktejl lahodné chuti, jež má člověk nejen chuť si přidat, ale po zbytek života nepít nic jiného.
Místní na to samozřejmě podle rčení „Pecunia non olet“ (Peníze nesmrdí) slyší a všemožně se snaží cizincům vyjít vstříc (s výjimkou vyšších cen především u turistických atrakcí), což občas resultuje v zábavné zkomoleniny anglických slov a frází. Jeden příklad za všechny: nápis „I have cold“ u stánku s kokosovými ořechy oznamující, že je prodejce nachlazený, měl pravděpodobně zákazníky nalákat na chlazený nápoj. Zajímavostí je možnost vrácení 7% DPH z nakoupeného zboží při odjezdu ze země. Každý rok z tohoto ráje na zemi bohužel zmizí kus na úkor nového resortu nebo obytné čtvrti pro přistěhovalce ze západu.
Snad to alespoň některým místním pomáhá dostat se na lepší životní úroveň – pověstné nůžky mezi bohatými a chudými jsou na první pohled rozevřené mnohem více než v Evropě. Téměř všude každou chvíli potkáte moderní SUV auta nebo limuzíny s tmavými skly v drtivé většině japonských značek, jak předjíždějí vysloužilé motorky mnohdy obsazené třemi i čtyřmi členy jedné rodiny, případně obsypané věcmi v takovém rozsahu, že si říkáte, jak je vůbec možné, že se stroj ještě pohybuje. Rovněž není vzácné potkat na trhu slepého zpěváka, kterak si s mikrofonem a reproduktorem osamoceně razí cestu nakupujícím davem; nutno dodat že je jejich zpěv většinou velmi dobrý.
A v neposlední řadě stojí za zmínku čtvrti, kde se „na ulici“ prakticky žije – každý druhý něco prodává, po zavírací době se položí na rohož a sleduje třeba televizi, aniž by se nějak uzavřel před okolím; v takovém teple a s mírumilovným budhistickým založením většiny obyvatel však není údiv na místě. V kontrastu s tím, co by kamenem dohodil, stojí vysoké obytné domy pro movitější klientelu, které často disponují bazénem a četným personálem včetně ochranky a zahradníka. Většina obydlí má ve své blízkosti menší či větší různě zdobený domeček na podstavci, kam se měli nastěhovat duchové předtím žijící na nyní zastavěném pozemku, aby jej nadále mohli ochraňovat. Místní jim několikrát denně vzdávají hold krátkou modlitbou nebo obětinami ve formě vonných tyčinek, květin, jídla a nápojů s brčky, mezi nimiž hraje již po desítky let prim červeně zbarvená jahodová Fanta.
Thajsko si jako jediná země v Jihovýchodní Asii udržela během koloniální éry Britů, Francouzů a Holanďanů přes určité územní ztráty nezávislost, což se podepsalo i na národní hrdosti a oddanosti králi. Před necelými třemi roky zesnulý král Bhumibol Velký, známý spíše jako Rama IX, byl nejdéle vládnoucí hlavou státu na světě a i díky mnohým projektům podporujícím modernizaci země se mezi lidmi těšil velké úctě. U jeho následovníka to sice není tak horké i skrze jeho dlouhodobý pobyt v Německu, přesto však na mnoha veřejných místech dvakrát denně – v osm hodin ráno a šest večer – zazní hymna, při které se všichni s výjimkou nic netušících turistů vzorně postaví a často i zpívají. Sounáležitost Thajců podporují denní veřejná cvičení za doprovodu hudby, která se za hojné účasti konají v parcích, na promenádách a dalších veřejných prostranstvích.