Thajská gastronomie

Následující text je součástí delšího cestopisu sepsaného na základě osobních zkušeností po třech návštěvách Thajska v lednu, dubnu a srpnu 2019.

V Thajsku dostává pojem „jídlo z ulice“ úplně nový význam. Stánky drobných obchodníků se vyskytují prakticky všude a nejvíce jsou to ty jídelní. Většina funguje na prostém systému plynových bomb, několika velkých kotlů či pánví a jednoduchého posezení, kde přes den či večer připravují nejrůznější dobroty a na noc zmizí domů a na jejich místě často nezůstane zhola nic. Posezení stejného ražení v podobě plastových stoliček a skládacích stolů najdete i v podnicích „se stálou adresou“, jež prosperují hlavně v okolí silnic a kde jsou samozřejmostí dochucovadla – nejčastěji v podobě soli, drceného čili, čili v octu a rybí omáčky, případně arašídů – a také voda s ledem zdarma. Pokud stánek sezení nenabízí, nikomu nevadí, že si sednete tam, kde ho mají, s jídlem či pitím „od vedle“, anebo když nechcete jíst na místě, vždy vám ho bez problémů zabalí, což běžně praktikují i místní, kteří často od stánků odcházejí ověšeni plastovými sáčky s rýží, nějakou směsí, masem, salátem a omáčkami na dochucení. Platí se až po jídle většinou u samotného kuchaře.

Strašák zažívacích problémů se dá minimalizovat výběrem podniku, kde sedí hodně lidí, případně volbou restaurace, kde jsou však ceny dvou- až třínásobné a navíc se strávník připraví o mnohé kulinářské zážitky. Jednodušší pokrmy ve formě grilovaného masa či špízů ze všeho možného pak připravují i naprosto mobilní moto-stánky, které se přemísťují podle poptávky, a podobně můžete potkat občerstvení na lodi, která připluje za turisty až na pláže hojně navštěvovaných destinací. Lenoši mohou ve velkých městech využít rozvoz jídla, opět si ale dost připlatí a třeba pizza nebo hamburgery nadnárodních řetězců jsou zde takřka luxusním zbožím.

Nabídka je především na trzích hodně rozmanitá a na své si přijdou labužníci všech kategorií. Tradiční thajská jídla jsou složena z různých druhů, případně kombinací masa, listové zeleniny a nudlí nebo rýže – a to i ve formě polévky. Hůlky se používají defacto pouze na nudlové polévky a to ještě v kombinaci s širokou lžící, jinak vede lžíce s vidličkou. Zde by Jára Cimrman jakožto dealer firmy Nerez Trutnov vyrábějící jídelní příbory na svém asijském turné přišel s křížkem po funuse – anebo je to naopak známka toho, že uspěl?

Ty nejtypičtější pouliční vývařovny mají nabídku jen v thajštině – pokud tedy vůbec nějakou vyvěšenou mají -, a tak občas nevědomky ochutnáte různé zajímavosti. Většinu masa tvoří kuřecí a vepřové, někdy narazíte i na hovězí, ale na výběr jsou též mořské plody a ryby, které nepatří k nejlevnějším i přes zdejší blízkost oceánu a fakt, že např. krevety patří k velmi častým ingrediencím. Pro odvážné jsou k dostání grilovaní cvčci, sarančata nebo škorpioni.

Turisté vegetariáni to při objevování místní kuchyně budou mít o poznání těžší – běžně na ulici většinou dostanou to samé, jen bez masa, v turistických letoviscích je na ně ale myšleno více. Hodně pokrmů obsahuje vejce – nejčastějí našinci dobře známá slepičí, ale velké zastoupení mají i ta křepelčí. Přestože se masa zříká i velmi početná komunita v tradičních oranžových rouchách oděných mnichů, kteří se těší velké úctě, někteří kuchaři se při žádosti o bezmasý pokrm tváří, jako by se čistě zeleninové jídlo snad ani nedalo uvařit a naopak se do jednoho chodu snaží dát hned několik druhů masa najednou.

Kromě vařených či smažených pokrmů můžete zakoupit i čestvé ovoce, většinou již naprocované v sáčku se špejlí pro snazší konzumaci, nebo v rozmixované formě s ledem a případně ještě kondenzovaným mlékem. Nejběžněji se zde vyskytuje vodní meloun, různé druhy manga, ananas, papája, pitaya neboli dragon fruit a samozřejmě banán. V sezóně můžete narazit i na durian, silně aromatické ovoce, které je zakázáno přepravovat v prostředcích hromadné dopravy a možná i proto je jeho cena dost vysoká, přestože je Thajsko jeho největším producentem. Připlatíte si i za pro našince obyčejná jablka, nejběžnější není ani pomeranč nebo brambory. Naopak několik zde lehce dostupných druhů ovoce jako je mangostýna, jackfruit, rose apple, longan, tangerind, guava nebo rambutan v našich končinách k dostání prakticky není. Ze zeleniny zakoupíte povětšinou všelijaké zelené listy s různorodou chutí, všemožné výhonky, okurky hadovky, bílé ředkve, několik druhů jarní cibulky a zelí; naše tradiční rajčata a papriky budete hledat o něco složitěji.

Pokud rádi mlsáte, nesmíte vynechat tzv. roti – sladké palačinky s různými příchutěmi a ovocem nakrájené nebo nastříhané na malé čtverečky. Mezi další pouliční dezerty patří proslulé „mango sticky rice“ s kondenzovaným mlékem, banán smažený nebo obalený v lepivé rýži, rýžové a kokosové krekry, smažené koule a bochánky z různě ochuceného těsta třeba ze sladkých brambor nebo množství sladkých želé a bůhví jakých hmot. Mnozí propadli vodě z čerstvých kokosových ořechů, které vám za pár desítek korun otevřou nožem přímo na ulici a vybaví brčkem, většinou bohužel plastovým.

Místní trh s českým národním nápojem téměř plně ovládají dva hlavní hráči, jenž dodávají tři nejpopulárnější a několik dalších značek dostupných ve většině obchodů. Jedna z nich – Chang – nechvalně proslula mezi cestovateli a turisty skrze občas i celodenní bolehlav po večeru stráveném ve společnosti tohoto piva do té míry, že dala vzniknout novému termínu „changover“ (slovní hříčka na kocovinu – anglicky hangover). V restauracích a občerstveních dostanete alkohol kdykoliv, v obchodech však pouze v době oběda od jedenácti do dvou a následně od páté odpoledne do půlnoci a k tomu ještě kromě svátků. Při opravdu velké žízni vám nezbývá než poprosit taxikáře, aby vás zavezl někam, kde vám pár piv prodají i mimo vyhrazené hodiny.

Zajímavostí jsou trošku odlišné míry – malé lahvové pivo má ještě standardních 330 ml, velké však 620 a plechovka naopak 490; lahve je personál obchodu na přání zákazníka vždy ochoten otevřít. Na čepované pivo narazíte jen v některých podnicích a většinou ho ještě dostanete v litrovém džbánu nedejbože s ledem, což místním, často v náladě z všudypřítomného karaoke, očividně nevadí. Daň z alkoholu je v Thajsku hodně vysoká, což se promítá i do cen „tekutého chleba“, které jsou vyšší než v Česku – v restauraci až třikrát. Za pivo z dovozu ve speciálním baru pak zaplatíte bratru od dvou set českých korun výše.