Hanumánovy narozeniny

Zlatý sluneční kotouč se pomalu barví do krvavě rudé a mizí za skalami obklopujícími ruiny středověké Vidžajanagarské říše. Kromě opičích rezidentů a turistů, mezi nimiž z nějakého důvodu zní nejčastěji hebrejština, tomu tentokrát přihlíží i zástupy místních Indů oděných v zářivě oranžových barvách. Přijeli ze všech koutů státu Karnataka, aby oslavili hinduistický svátek Hanuman Jayanti, který v tomto regionu připadl letos na 9. prosince. Na severu se narození opičího poloboha Hanumána slaví už na jaře – inu běžná náboženská schizofrenie.

Hanumán je zmíněn ve více než pětadvacet století staré Rámájaně, která vypráví veršovaný příběh únosu manželky prince Rámy na ostrov Lanku. Záchrana se zdaří i díky pomoci armády opičích válečníků, kteří přejdou z pevniny na ostrov přes třicet mil dlouhý most postavený za pět dní. Od té doby je Hanumán uctíván jako bůh nesmírné síly a důvtipu, díky kterým překoná veškeré překážky. Podle legendy se narodil na hoře Anjaneri na západě Indie, jiná verze mluví o kopci Anjanadri, kde nyní stojí jemu zasvěcený chrám shlížející na vesničku Hanumanahalli, a právě do jejího okolí se sjeli Hanumánovi vyznavači.

Již týden před velkým dnem se ulice začaly čím dál více barvit do oranžova a na motorizovaných rikšách se objevily vlajky s různými podobiznami opičího poloboha. Odpoledne před velkým dnem už nešlo oranžové přívržence minout, ať jste byli ve městě, na návštěvě libovolného hinduistického kláštera, někam cestovali – třeba přívozem přes řeku -, nebo vyšplhali na vyhlídku a koukali do údolí. Na samotný svátek byla doprava odkloněna a nahradili ji trhovci s jídlem, náboženskými symboly, ale i nám dobře známým „pouťovým“ zbožím. Hanumánovi uctívači navštívili chrámy, opěvovali ho chvalozpěvy, věnovali náboženské obětiny a rovněž provolávali slávu Rámovi.

A stejně jak se poutníci náhle objevili, tak i zmizeli a v okolí hlavního města bývalé říše Vidžajanagara, jež bylo v šestnáctém století po Pekingu druhým nejlidnatějším sídlem na světě, se rozhostil klid a život se vrátil do starých kolejí. Kočovní pastevci kozích stád zaveleli k dalšímu spásání vegetace, zemědělci sklidili zlatavé lány rýže, kterou usušili podél silnic, a pustili se do dalšího sázení na zaplavených políčkách, čehož hbitě využili volavky, které se na chvíli vzdálily od svých stanovišť v okolí krav a vodních buvolů. Ještěrky a čipmankové vylezli ze svých úkrytů mezi kameny a drzé opice začaly přemýšlet, od koho teď budou žebrat pamlsky.